Pískovcový jehlan s bílou mramorovou deskou věnovaný důstojníkům, poddůstojníkům a vojínům pěšího pluku arcivévody Karla Salvatora č. 77. 

Informace k jménům uvedeným na pomníku:

Eduard Suchanek

Major a velitel II. praporu u pěšího pluku č. 77.

V bitvě u České Skalice 28. 6. 1866 těžce zraněn a svému zranění podlehl 16. 7. 1866 v Brně v péči své matky Kateřiny. Podle poslední vůle věnoval 500 zlatých k podpoře válečných invalidů, kteří byli těžce zraněni. Místo jeho posledního odpočinku není známo.

Eugen Pelikan von Plauenwald

Setník 1. třídy a velitel 5. divizionu u pěšího pluku č. 77

Narozen 25. 8. 1830 jako syn důstojníka. V 17 letech nastoupil vojenskou dráhu jako kadet u pěšího pluku č. 9, u něhož sloužil jeho otec. V roce 1850 postoupil na podporučíka a tři roky na to na nadporučíka. Roku 1859 byl již setníkem 1. třídy. Následujícího roku při formování nových pěších útvarů byl přeřazen k pěšímu pluku č. 77. Padl v bitvě u České Skalice 28. 6. 1866. Místo jeho odpočinku nechala v ohybu železniční trati označit pomníkem manželka padlého roku 1867. Pozemek pro stavbu pomníku zakoupila v říjnu roku 1866. V roce 1965 byl pomník přemístěn na vojenský hřbitov z důvodu stavby přivaděče vodní nádrže Rozkoš. Není známo, zda došlo i k exhumaci ostatků padlého.

Anton Laforé

Setník 2. třídy a velitel 7. setniny u pěšího pluku č. 77.

Byl zraněn v bitvě u České Skalice 28. 6. 1866. Padl do pruského zajetí a svému zranění podlehl v lazaretu v náchodském zámku 28. 7. 1866. Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce zámecké kapli věnované zde zemřelým důstojníkům.

Johann Walczok

Setník 1. třídy a velitel 4. Divizionu a 8. setniny u pěšího pluku č. 77.

V bitvě u České Skalice 28. 6. 1866 byl zraněn a padl do pruského zajetí. Svému zranění podlehl v polním lazaretu v Dušníkách 9. 7. 1866. Jeho hrob se nedochoval.

Franz Vorndran

Setník 1. třídy a velitel 3. divizionu a 5. setniny u pěšího pluku č. 77.

Pocházel z Prahy. Byl těžce raněn v bitvě u České Skalice 28. 6. 1866. Svému zranění podlehl v polním lazaretu v Dušníkách 2. 8. 1866. Jeho hrob se nedochoval.

Guido Ritter von Gerstenbrandt

Nadporučík u 4. setniny pěšího pluku č. 77.

V bitvě u České Skalice 28. 6. 1866 při útoku na železniční násep padl praporečník I. praporu zasažen pěti ranami. Nadporučík se zástavy chopil a nesl ji vysoko vztyčenou na čele útočících, avšak brzy se zhroutil smrtelně zasažen střelou do prsou. Marně se pokoušel zvednout. Pluk byl však přinucen k ústupu, ale umírající ještě stále křečovitě pevně svíral prapor v ruce. Od těžce zraněného jej zvedl desátník Anton Blazowski de Sas a skočil s ním do Úpy, kterou přeplaval, držíce prapor vysoko nad hlavou, a za jásání kamarádů ji přinesl zpět.

Heinrich Behr

Nadporučík u 3. setniny pěšího pluku č. 77.

Padl v bitvě u České Skalice 28. 6. 1866. Místo jeho posledního odpočinku není známo.

Bartholomäus Pospischil

Nadporučík a plukovní adjutant u pěšího puku č. 77.

V bitvě u České Skalice byl zraněn a dostal se do zajetí. Svému zranění podlehl v Kłodzku 19. 7. 1866. Jeho hrob se nedochoval.

Johann Kalliwoda

Nadporučík u 9. setniny pěšího pluku č. 77.

Svou vojenskou službu nastoupil u námořnictva a na vlastní žádost byl přeložen k pěchotě. V bitvě u České Skalice 28. 6. 1866 byl zasažen střelou do levé paže a levého stehna. Svému zranění podlehl v pruském lazaretu v náchodském zámku 3. 8. 1866 ve věku 35 let. Pohřben byl na vojenském hřbitově v náchodském zámeckém parku. Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce zámecké kapli věnované zde zemřelým důstojníkům.

Julius Sikora

Podporučík 1. třídy u 6. setniny pěšího pluku č. 77.

Narodil se 12. 4. 1842 ve Stanislavi v Haliči. Z kadetního institutu v Krakově vstoupil roku 1858 do VAMT, z níž byl vyřazen 1. 9. 1862 jako podporučík 2. třídy k pěšímu pluku č. 77. Dne 1. 5. 1866 avansoval na podporučíka 1. třídy. Padl v bitvě u České Skalice 28. 6. 1866. Místo jeho posledního odpočinku není známo.

Adolf Studnička

Podporučík 1. třídy u 1. setniny pěšího pluku č. 77.

Narozen 17. 4. 1845 v Praze. Z kadetního institutu v Hainburgu vstoupil roku 1860 do VAMT, z níž byl vyřazen 1. 9. 1864 jako podporučík 2. třídy k pěšímu pluku č. 77. Dne 1. 5. 1866 povýšen na podporučíka 1. třídy. Padl v bitvě u České Skalice 28. 6. 1866. Pochovaný v hromadném hrobě pod pomníkem spícího lva.

Carl Freiherr von Diemar

Podporučík 1. třídy u 10. setniny pěšího pluku č. 77.

V bitvě u České Skalice 28. 6. 1866 byl těžce raněn a dostal se do pruského zajetí. Svému zranění podlehl 5. 9. 1866 v Náchodě. Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce v zámecké kapli věnované zemřelým důstojníkům.

Erwin Edler von Fehlmayr

Podporučík 2. třídy u 8. setniny pěšího pluku č. 77.

Syn pensionovaného generálmajora Josefa von Fehlmayera. Narodil se 25. 12. 1845 ve Staré Pazově v Sřemské Mitrovici. Z kadetního institutu v Hainburgu přišel roku 1861 do VAMT a z vojenské výchovy vystoupil 7. 9. 1864. Neznámo kdy opět vstoupil a vyřazen byl 1. 9. 1865. Padl v bitvě u České Skalice 28. 6. 1866. Místo jeho posledního odpočinku není známo.

Hermann Odrobina

Podporučík 2. třídy u 12. setniny pěšího pluku č. 77.

Padl v bitvě u České Skalice 28. 6. 1866. Místo jeho posledního odpočinku není známo.

Carl Kremla

Podporučík 2. třídy u 16. setniny pěšího pluku č. 77.

V bitvě u České Skalice 28. 6. 1866 byl těžce zraněn a svému zranění podlehl 25. 7. 1866 v pruském zajetí v Polici nad Metují.

Informace o padlých převzaty z knihy: Libellus Honoris c. k. důstojníků padlých ve válce roku 1866, Jaroslav Dvořák, 2011